Kraskov
Malíř Jindřich Prucha
Peklo a okolí roku 1564.
Tenkrát byl pekelský i kraskovský rybník, ale dělila je hliněná hráz, tak zvaná Panská hráz, každý byl na jiném katastru. Hráz byla asi 5m vysoká a 3m široká. Rybníky byly mnohem menší, než jak je známe dnes, ostatní byly louky. Kraskovský zanikl asi po 120 letech, pekelský zůstal stejný až do roku 1951.
O mlýně i pile je psáno též již roku 1564 a byly poháněny vodou. Roku 1951 až 1955 byly znova obnoveny oba rybníky, louky zatopeny a voda zásobovala Prachovickou cementárnu (dnes cementárna má jinou technologii). Dnes se voda používá jako užitková. Navrátilův statek je v povědomí až v sedmnáctém století, již i číslování tomu napovídá. Mlýn má číslo 10, pila měla číslo 11, Kápičkova hájenka měla číslo 12 a Navrátilův statek má číslo 13. Když čtu některé novodobé záznamy, divím se,kdo to vymyslel. Číslo 13 nám nikdy nepřineslo smůlu, řekla bych, že nám spíš přálo štěstí. Můj dědeček měl osm dětí, pět synů bylo v první světové válce a všichni se vrátili, tři z nich jako legionáři, dá se říci, že třináctka byla šťastná.