Železné hory

Peklo a blízký soused Kraskov.

Když už se pekelský rybník kamarádí s kraskovským, bylo by dobře se projít celou vesnicí a vzpomenout na to co bylo a už není. Kraskov byl velmi pokrokový a kulturní, měl školu, kampeličku, ochotnický soubor, dříve i sokol, koupaliště, hřiště, dva taneční sály, dvě hospody, dva řezníky, pekařství, kováře, ševce, koláře, konzum, koloniální obchod pana Kápičky a hlavně krásnou rozlehlou náves s rybníčkem. Prostě vesnice jaká má být, aby žila. Dnes je vše jiné vzhledově lepší, ale žití vní je mnohem těžší a z toho co tam bylo není vůbec nic.

Vesničané se stěhují do města a měsští lidé se stěhují na venkov, ale bohužel jen na víkend, tak nevím zda se venkov přibližuje městu, nebo se vzdaluje, to ať posoudí sami. Jen jedno se nezměnilo, Zlatý potok protéká Kraskovem den po dni a stále stejně. Doškovou chaloupku strýce Navrátila, přikrčenou k zemi zvěčněnou malířem Průchou r.1913 již také nikdo nenamaluje, její bytí skončilo po druhé světové válce. Běh života se nezastaví a lidé, příroda i věci se mění.

Takový je už život.